Historické mezníky
5. století - První písemná zpráva o výrobě železa v rotavských i okolních hamrech
1549 - Zápis v Městské knize Jindřichovic o prodeji rotavského hamerního panství
1597 - V tomto roce se hovoří o „rotavském pocínovaném železe“
1616 - Začátek výroby tyčového – šínového železa
1636 - Zaznamenáno použití rotavského pocínovaného plechu na opravu farního kostela v Sokolově
1660 - Hrabě Nostitz soustředil veškerou železářskou výrobu v Rotavě a Šindelové do svých rukou
1757 - Nová vysoká pec – přeložena do Šindelové, znamenala další vzrůst výroby. Plechové lžíce se tehdy prodávaly do celého Rakouska-Uherska
1770 - Další vzestup výroby plechů, v té době byl již rotavský pocínovaný plech znám i v cizině.
1776 - V Rotavě bylo 6 tyčových, 3 plechové hamry a jedna vysoká pec. Vyráběly se černé a bílé (pocínované) plechy. Kromě nich bylo zhotovováno nářadí, železné lžíce, které se prodávaly po celém Rakousku, roury, trouby na pečení a jiné.
1839 - Zavedení nového způsobu výroby válcováním, stará výroba a staré hamry zanikají
1869 - Poprvé použita k pohonu válcovny - pára
1886 - Začalo se s pozinkováním plechu podle anglického vzoru, což přineslo úsporu cínu a byla postavena první martinská pec, došlo k zavedení moderních pocínovacích a pozinkovacích metod
1889 - Zavedení elektrického osvětlení a později i elektrický pohon strojů
1909 - Spojení Rotavsko-nejdecké železárny s akciovým kapitálem 10 milionů tehdejších korun, zvýšeným v roce 1914 na 15 milionů. Tato světoznámá firma dodávala své výrobky do Polska, Švédska, Ruska, Rumunska, Itálie, Německa i Anglie. Železárny navíc zásobovaly smaltovny v Českých Budějovicích, Ústí nad Labem a v Brně.
V uvedeném roce činila výroba 1170 vagonů plechu a 600 vagonů tyčového železa.
Výroba tehdy činila 360.000 q ingotů, které se zpracovávaly v Rotavě, Šindelové a Nejdku.
1910-1911 Postaveny 2 ocelářské pece, výroba ingotů dosahovala 7200 tun, plechu 1700 tun ročně. Rotava byla jediným podnikem v Rakousku-Uhersku, která vyráběla konzervářský plech.
1913 - Vybudování elektrárny. V té době se vyrobilo 2170 vagonů plechu a 600 vagonů železa.
1914 - Rozvoj výroby uspíšila první světová válka.
Podnik přechází na válečnou výrobu (plech na konzervy, nábojové zásobníky a různé součástky pro dělostřelectvo a vozatajstvo).
Z rotavského plechu byly také raženy válečné železné pětníky a šestáky.
1916 - Rotavské železárny odlily zvon pro kostel sv. Petra a Pavla v Rotavě
Po roce 1918 - Přeorientování výroby pro mírové potřeby, hledání pro výrobky nová odbytiště v cizině.
1928 - Uzavření smlouvy o výrobním společenství s brněnskou Báňskou a hutní za účelem levného nákupu potřebných surovin a polotovarů (tzv. platin)
1929 - Objem výroby plechů - 270 tis. q ročně, z čehož 70% se vyváželo do ciziny.
1931 - Zastavení výroby.
1938 - Zahájení výroby ve válcovnách plechu
1941 - Válečná výroba (obaly pro protiletadlové a protitankové granáty, špičky do granátů a jiné další drobné výroby).
1945 - Výroba pokračuje v ocelárně
1946 - Výroba 100 ks vagonů UNRRA
1957 - Bývalé Rotavské železárny přebírá ŠKODA Plzeň (výroba hornického a slévárenského zařízení, výroba jeřábů pro vlastní potřebu, výroba technického zařízení a dodávky odlitků pro elektrické lokomotivy)
1966 - Zahájení výroby válcovacího zařízení
1975 - Zahájen nový výrobní program: výroba gumárenského zařízení
1981 - Úspěšně ukončen vývoj nového typu vulkanizačního lisu VL 60-180-120, který na MSV v Brně obdržel zlatou medaili za nejlepší výrobek
1992 - Začíná se psát novodobá historie zahájením činnosti společnosti ROTAS STROJÍRNY spol. s r.o.
(se souhlasem autora údaje a foto použity z knihy p. Václava Kotěšovce: „POHLEDY DO HISTORIE MĚST A OBCÍ KRASLICKA“)